Špatná kapitola nebo nezajímavá postava? Použij KSP!

Publikováno: 12.10.2021 | Označeno tagy: blog

Špatné kapitoly jsou nevyhnutelné

Já jsem vášnivý hráč a mezi jednu z mých neojblíbenějších her patří Kerbal Space Program. Je to simulátor vesmírného programu, kde na začátku odesíláte na orbitu ty nejmenší satelity a na konci cestujete na jiné planety. Skvělá hra! Proč se o ní bavíme? Protože shodou okolností vám zkratka KSP pomůže vyřešit téměř všechny problémy s vaším literárním dílem. 

Určitě to znáte. Dopíšete kapitolu a cítíte se fantasticky. Lépe jste ještě nikdy v životě nepsali. Druhý den se na vaše dílko podíváte a cítíte úzkost…

Ono je to vlastně otřesné!

Tohle je naštěstí (nebo bohužel?) velmi běžným jevem. Tedy aspoň u mě. Někdy se holt stane, že scéna nefunguje, že postavy jsou neuvěřitelně nudné anebo že je zápletka stejně zajímavá jako polévka ve školní jídelně. Nevím, jak vařili u vás, ale u nás to žádná hitparáda nebyla.

Proto jsem vymyslel a poskládal trojici postupů, které pomohou prakticky s čímkoliv. Zkráceně KSP.

K – Konflikt

Tohle je ta úplně nejjednodušší cesta, jak zlepšit cokoliv. Konflikt je hnací motor celé knihy, a pokud je to někde nuda, chybí právě on. 

Rozhovor postav je příliš nudný? – Příliš si rozumějí! Není nic horšího než konverzace dvou lidí, kteří mají stejné názory. 

Souboj se záporákem nepůsobí dobře? – Donuť hlavní postavu prohrát! Konflikt v podobě selhání a nejistotě ohledně toho, co se bude dít dál, je vynikající hnací motor.

Útěk hlavní postavy nebyl zajímavý? – Přihoď tam pár překážek, které musí vyřešit. Nic neokoření útěkovou scénu jako zavřené dveře. 

Psaní knihy je neustále vymýšlení „Proč to nejde?“ a hledání uspokojivého „Jak to udělat?“. 

S – Spojení

Další možností, jak vyřešit nudnou scénu, je zkombinovat ji s druhou. Hádka manželů v kuchyni nefunguje? Proč ji tedy rovnou nezařadit do následující scény krádeže šperků? Argumentující pár, který musí být potichu, jinak spustí poplach, zní skvěle!

Tato metoda funguje obzvlášť dobře na takzvané infodumps, neboli ten obávaný dlouhý segment, kde vysvětlujete fungování světa nebo jeho části. To je většinou pro čtenáře ta největší nuda. Proto je super to spojit s něčím jiným. Ve své knize Arila: Stříbrné město jsem například téměř všechny šťastné i smutné chvíle Arily zkombinoval s nějakou formou budování světa. Když byla Arila nešťastná a zpytovala svědomí, prováděla to u místní kovářky a já měl šanci vysvětlit zpracování vzácného kovu. Dělat dvě věci najednou se při psaní knih často vyplácí. 

P – Pohled

A pokud naprosto všechno selže, je na čase změnit pohled. A teď se bavíme o všech možnostech.

Záporák popíjí s hrdinou v kavárně čaj a vyhrožuje mu, že odpálí bombu schovanou v kufříku pod stolkem.

To zní skvěle, ale co takhle, kdyby hlavní postava neměla nejmenší tušení, že tam od začátku ta bomba je? Co kdyby to byl podivný rozhovor, kde si hlavní hrdina myslí, že má záporáka v pasti, ale ten oplývá podivným klidem? To je mnohem lepší scéna. 

Změnit postavu, která scénu prožívá, je vynikající způsob, jak vylepšit příběh, ale kdo řekl, že se musíte zastavit u postav? Proč nepopsat scénu z pohledu samotného stolu, ke kterému přistoupí dva páry nohou a mají s sebou tikající kufřík?

Dobře, to už možná zacházím moc daleko, ale chci tím jenom naznačit, že jenom vy jste žalářníkem toho, co doopravdy můžete udělat a co ne. Například v knize Temný les, pokračování fantastického Problému tří těles, je napsána první scéna z pohledu mravence. A funguje to? Naprosto fantasticky! 


Nebojte se experimentovat. 


Existuje samozřejmě hromada dalších způsobů, jak kapitolu oživit. Napadají vás nějaké? Dejte vědět v komentářích! 





Komentáře

Archiv

blog